V létě 2022 se v Dánsku otevřelo nové Muzeum uprchlíků FLUGT. Viděla jsem dánská muzea, kde se píše o dánských a německých kolaborantech. V expozicích jsou snímky poválečného lynčování nebo fotografie lágrů, kde byli vězněni příznivci nacismu.

Muzeum FLUGT představuje odlišný pohled na dánsko-německou historii. Vypráví totiž příběh čtvrt milionu německých uprchlíků – převážně žen, dětí a starých lidí – kteří se ocitli v prapodivné pasti. Museli na začátku roku 1945 opustit své domovy především v Pomořansku a přesídlit sem do Dánska. Netušili, jak dlouho tu budou. Nevěděli, co je čeká, ani co mají plánovat.

Ocitli se v lese poblíž obce Oksbøl, kde byl před válkou velký vojenský komplex dánské armády. „Během posledních válečných měsíců sem bylo deportováno 35 tisíc německých uprchlíků. Celý areál byl oplocený, uprchlíci bydleli v dřevěných barácích, neměli žádné zásobování z vnějšího světa, tak si museli všechno vypěstovat nebo vyrobit.

V expozici máme projekci dvou dobových filmů, kde uvidíte, jak vypadal běžný život v tomto táboře. Jsou tam záběry, kde uprchlíci sportují, hrají divadlo nebo společně připravují jídlo v táborové kuchyni. Na první pohled to vypadá skoro idylicky, ale zas taková idyla to nebyla. Obzvlášť pro děti a starší lidi byl pobyt v táboře hodně náročný. Na podvýživu a nedostatečnou zdravotní péči zemřelo téměř 1 700 uprchlíků, kteří jsou pohřbeni na nedalekém hřbitově,“ vyprávěla mi kurátorka Anne Vemmelund Christensen během prohlídky muzea.

Zajímalo mě, zda i v tomhle izolovaném světě byly nějaké kontakty s okolím. „Nikam ven nesměli, ale občas se stávalo, že třeba některá uprchlice měla vztah s dánským zaměstnancem tábora. Takové vztahy byly přísně zakázané, takže ji poslali do jiného lágru. Tábor mohl opustit pouze ten, kdo prokázal, že má v Německu zajištěný pobyt, protože to bylo hlavním cílem – aby odsud odjeli a už se nevrátili.

Jenže většina z nich měla problém sehnat někoho, kdo by pomohl. Bydleli třeba celý život v Gdaňsku. V Berlíně nebo v Mnichově nikoho neznali, koho by mohli požádat o pomoc. Shánění kontaktů trvalo mnohdy měsíce, ale i roky. Poslední uprchlík z tábora odjel v roce 1949. Stále se nám ozývají pamětníci nebo jejich potomci, které zajímá historie tohoto místa. Vypráví, jak odsud odjeli a zvykali si někde jinde. Ostatně to je i téma celé naší expozice – opustit domov a najít někde nový,“ řekla Anne cestou do další části muzea, která je věnovaná uprchlíkům v Dánsku napříč 20. stoletím. V nové expozici můžete strávit klidně půl dne, pokud si chcete všechno podrobně přečíst, ale můžete si zvolit i jinou formu průzkumu – na pokladně si zapůjčíte audioprůvodce. Jdete lesem po území bývalého tábora. Nikde žádné ruiny dřevěných ubikací. Obyčejný les. Stromy a pěšiny. Zato v uších neobyčejné příběhy. Sugestivní vyprávění o životě tady v táboře. A snění o cestě někam, kde budou zase doma.