Nevím, jak vy, ale já se hrozně ráda vracím na stejná místa. Možná je to někdy zklamání, ale většinou příjemné překvapení. Třeba jako tohle dánské muzeum archeologie Moesgaard nedaleko Aarhusu. Když mi vloni kamarádi říkali, že to musím vidět, tak jsem si v duchu trošku klepala na čelo. Můj táta píše o vědě, tak by se mu pravěk líbil, ale já jsem v tomhle naprostý ignorant, co tam budu dělat? Bude mě to bavit? Můžete hádat, jak to dopadlo: vloni čtyři hodiny a letos pět a pořád toho nebylo dost. Vypotácela jsem se po té intenzivní návštěvě ven a jen koukala. Jen mlčet a koukat, všechno běží v hlavě, všechny ty zážitky a vjemy. Co je na tom tak zajímavého? Ta nápaditá kombinace exponátů a interaktivních prvků, které jsou srozumitelné pro všechny generace. A tak není divu, že tu nejčastěji vidíte: prarodiče a vnoučata nebo rodiče a děti a vloni i spoustu školních skupin. Letos je tu kromě stálé expozice o pravěku taky výstava o vývoji křesťanství a pak naprosto úžasná expozice o nomádech v Mongolsku a výstava studentů antropologie, kteří se zamysleli, kdo jsou vlastně současní nomádi: od řidičů náklaďáků, přes Dány, kteří se stěhují na léto do svých letních bytů až po děti ve střídavé péči, které si balí batůžky týden co týden. Jediná výtka, která se nevztahuje jen na tohle muzeum, ale i na většinu ostatních, která jsem ve Skandinávii viděla: ne, tady fakt senioři slevu nemají. Když jsem se na to párkrát zeptala, tak jsem měla pocit, že jsem píchla do vosího hnízda, protože "naši senioři přeci slevy nepotřebují". Hmmm, jenže do muzeí nejezdí přeci jen dánští senioři, ale i z jiných částí Evropy. Naši takhle cestují všude možně a vím, že ty slevy mají ve Francii nebo v Itálii, jen ta Skandinávie je v tomhle imunnní. Konec písmenek a hurá na fotky!